Člověk je podle evoluční teorie výsledek působení přírodních zákonů. Takové vysvětle­ní existence člověka uspokojuje mnoho prakticky myslících lidí, kteří působení přírodních zákonů berou na vědomí a snaží se je využít k své­mu prospěchu a k prospěchu svých bližních.

Někteří lidé si však položí otázku - mohou přírodní zákony půso­bit jen tak samy od sebe? A když nenajdou uspokojivou odpověď, vysloví domněnku, že tyto zákony musel někdo vymyslet a uvést do činnosti. V tu chvíli začala pro ně existovat neznámá mocná bytost, síla či ener­gie, která je příčinou existence člověka, vesmíru a všeho, co je v něm. Z jakého rozmaru toto mocné jsoucno stvořilo člověka a co od člověka očekává? Může člověk se svým stvořitelem navázat nějaký kontakt, Může se o něm něco dozvědět? Takové otázky si kladou zvídaví lidé a snaží se na ně nalézt odpovědi.

Člověk zabývající se tímto problémem si nutně položí otázku, kam by se měl obrátit pro poučení. Evropana asi napadne, že by měl sáhnout po Bibli, základu učení křesťanských církví, a konzultovat základní otázky s nějakým profesionálem, např. s farářem. První poučení, které­ho se takovému hledači dostane, zní asi takto: „Předmětem Bible není Bůh, nýbrž člověk se svou zkušeností víry se svým přesahem, to je Bo­hem“. Podle názoru pana faráře má být Bible základní knihou každého křesťana, který by si měl současně uvědomit, že Bible není učebnici pravého náboženství. Přesto by měl křesťan věřit, že z Bible k němu promlouvá Bůh a dává se mu poznat.

Pan farář mimo jiné říká, že z Bible k člověku promlouvá Bůh. Avšak slova Boha, zapsaná v Bibli jsou tak rozporná, že člověk má oprávněnou pochybnost, zda je vyslovil jeden Bůh. Např. v Desateru Bo­žích přikázáni (2. Mojž. 20/13) je napsáno: „Nezabiješ“, ale o několik stránek dále čteme tento příkaz Boha (2. Mojž. 32/27): „Toto pra­ví Hospodin, Bůh Izraele: Všichni si připněte k boku meč, projděte tá­borem tam i zpět od brány k bráně a zabijte každý svého bratra, každý svého přítele, každý svého nejbližšího.“ Předem odmítám výtku, že jde o citát vytržený z kontextu. Pro mne je zabití vždy zabitím a nemůže být ospravedlněno žádnou výjimečnou situací.

Uvažoval jsem o tom, proč Bible není učebnicí pravého nábožen­ství. Je to proto, že je v ní mnoho slov, která jsou prohlašována za slova Boha, ale slova Boha nejsou. Na druhé straně jsou v ní slova Boha, která křesťanské církve za slova, Boha nepovažují. Např. slova Ježíše Krista „Bůh je váš nebeský Otec“. Kdyby křesťanské církve považovaly, tato slova, za slova Boha, muselo by jejich náboženství vypadat jinak, než to, co za „pravé náboženství“ prohlašují. Proto si osobují právo rozhodovat o tom, co je pravé náboženství. Kdyby si člověk vybíral sám slova z Bible, která by učinil základem své víry, byla by jeho víra podstatně odlišná od učení církve a autori­ta církve by byla zpochybněna.

Za této situace nemá zvídavý člověk jinou možnost, než hledat pravdu o Bohu na vlastní pěst. Vím, že Bůh nepotřebuje advokáta a agitace ve mně budí nevoli, přesto pociťuji potřebu nebo možná i po­vinnost, vyznat před lidmi to, k čemu jsem byl ve své víře přiveden.

Říkám-li, že člověk nehřeší, nikdo by si to neměl vykládat tak, že mu za jeho zlé činy nehrozí žádná odplata. Člověče věz, že za své jednání vůči svým bližním ti bude spravedlivě odplaceno, protože tě soudí jediný absolutně spravedlivý, nestranný a nepodplatitelný soudce, Boží zákon příčiny a následků. Máš-li dost peněz, a žádné svědomí, a podařilo-li se ti převrátit lidskou spravedlnost vzhůru nohama za pomoci zkorumpovaného soudce a advokáta, nepočítej, že se ti totéž podaří s Božím soudcem.