Mezi prvními slovy, která pronesl Bůh v ráji k našim prapředkům, byla tato slova: „Panujte nad rybami mořskými a nad ptactvem nebeským i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi“ (1. Mojž. 1/28).

Z toho by se dalo soudit, že Bůh dal člověku ve srovnání se zvířaty něco navíc. Mohla by to být mimo jiné schopnost rozeznávat dobré a zlé. Dá se obtížně vy­světlit, proč Bůh zakázal našim prapředkům jíst ovoce ze stromu vědění dobrého a zlého. Je to podivné též proto, že člověk byl stvořen k obrazu Boha. Mohl by se Bůh cítit člověkem ohrožen, kdyby měl člověk schopnosti, které by mohl zneužít? Ve zbraních hro­madného ničení máme rukolapný důkaz, že člověk může své schopnosti zneužít ke svému sebezničení. Nejsou bez jistého odůvodnění ani domněnky, že k tomu na této planetě již došlo. Avšak Boha, který je duch, se toto hazardní počínání člověka nemůže nijak dotknout.

Co nám k tomuto problému může říci J. Kristus? Když končil své poslání na této planetě, řekl mimo jiné svým učedníkům: „Všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám“ (Jan 15/15). Kristovo poselství lidstvu neobsahuje žádné zákazy tý­kající se využívání schopností, kterými byl vybaven pro život v hmotném těle. Kristus učí své učedníky využívat duševní schopnosti, o kterých jeho odpůrci tvrdí, že takové skutky je možno konat jen v moci ďábla.

Kristus i jeho nebeský Otec vědí, že člověk může své schopnosti zneužit ke koná­ní zla. Kdyby byl člověk jen fyzická bytost, bylo by potřebné jeho svobodu v tomto ohledu omezit. Avšak člověk stvořený k obrazu Boha je bytost duchovní, kterou nemůže zničení fyzického těla i planety, na které žije, ohrozit. To ovšem neznamená, že hazard­nímu počínání člověka a států mají ti, kteří si uvědomují jeho dosah, nečinně přihlí­žet. Jde však o to, aby snaha odradit lidi a národy od hazardu, byla vedena s respektem k partnerské straně, a aby k násilným akcím bylo saháno jen v krajních případech.

Na počátku říká Bůh o pokrmu člověka toto: „A aj dal jsem vám všelikou bylinu vydávající símě, kteráž jest na tváři země, a všeliké stromoví (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm“ (1. Mojž. 1/29). Nad těmito slovy Boha zajásají jistě všichni vegetariáni, protože v nich není žádná zmínka o tom, že by po­krmem člověka mělo být maso zvířat.

Předpokládat, že od vyhnání člověka z ráje až do potopy se člověk živil jako vegetarián, by nebylo správné. Dá se to zdůvodnit tím, že už druhý syn Adamův si vylo­žil pověření Boha k panování člověka nad zvířaty tak, že to obsahuje i libovolné na­kládání s jejich životy, tedy i právo zvířata zabíjet. Svědčí o tom tato slova zapsaná v Bibli: „Ábel také obětoval z prvorozených ovci stáda svého“ (1. Mojž. 4/4). Nikde v Bibli není zmínka o tom, že by Bůh Adamovi nařídil, aby mu přinášel oběti. Je možné vyslovit domněnku, že oběti Bohu jsou iniciativa člověka.

Oběti zvířat probíhaly obvykle tak, že část masa zvířete byla spálena na oltáři Boha, a část byla dovolena sníst obětujícím. Docházelo tedy ke konzumaci masa lidmi.

Výslovné povolení ke konzumaci masa vydal Bůh člověku až po potopě těmito slovy: „Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm“ (1. Mojž. 9/3).

Je možné pochybovat, že toto jsou slova skutečného Boha. Přikázání skutečného Boha „nezabiješ“ je možné vyložit tak, že se vztahuje na všechny živé tvory. Kdyby mělo platit jen na zabití člověka, mělo by být řečeno buď „nezabiješ člověka“ nebo „nezavraždíš“. K pochybnostem vede ještě další důvod, to je škodlivost požívání masa pro zdraví člověka. K tomuto názoru dospěla řada odborníků zabývajících se výživou člověka.

Podle rozhodnutí Boha, měla se všechna zvířata živit jako býložravci. V Bibli je to zapsáno takto: „Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu“ (1. Mojž. 1/30). 0 tom, jak se z původně býložravých zvířat stali masožravci, případně všežravci, není v Bibli žádná zmínka. Tuto mezeru může zaplnit jen lidská fantazie.