Pro mne je velice zajímavý příběh o marnotratném synovi, který Kristus vypravoval svým posluchačům. Tento příběh je zapsaný v Bibli v evangeliu sv. Lukáše (Luk. 15/11-32). Jeho obsah je asi tento: „Jeden člověk měl dva syny. Jednoho z nich neuspokojoval způsob života zavedený v jejich rodině. Bylo to podle něho mnoho práce, přísné mravy a málo zábavy. Požádal proto svého otce, aby mu vyplatil podíl, který mu měl připadnout na jejich statku. S takto získaným jměním odešel do vzdálené krajiny, kde žil rozmařilým životem. Na nákladný život mu však peníze dlouho nevystačily. Když všecko utratil, nesehnal jinou práci než pasení vepřů a jeho pán mu za tuto práci nedal ani slušně najíst. Vzpomínal na to, jak se mají nádeníci u jeho otce a rozhodl se vrátit domů. Svému otci řekl: „Vím, že po tom, co jsem udělal, nemám právo, abys mne přijal jako syna. Nežádám to od tebe, ale prosím tě, přijmi mne aspoň jako nádeníka. Avšak jeho otec, který ctil Boží přikázání, mu odpustil jeho provinění, a přijal ho jako syna.
Já se v této souvislosti nemohu ubránit srovnání, jak hříšné potomky, přijímá nebeský Otec. Bůh hříšného člověka nezatracuje, ale pro to, aby ho přijal jako syna, má tyto dvě podmínky:
- Za jeho hříchy musí zaplatit svým životem nevinný člověk.
- Hříšník musí prokázat víru, že Bůh poslal na smrt svého Syna z lásky, k člověku.
Pozemskému otci stačí pokání hříšného syna k tomu, aby mu odpustil. Nebeskému Otci pokání hříšníka nestačí.
Nezahanbuje pozemský otec Boha tím, že podle jeho přikázání hříšníkovi odpouští. Bůh se přikázáním o odpouštění hříchů neřídí.
