Krátce před tím, než Ježíš Kristus ukončil své poslání na této planetě, řekl svým učedníkům: „Odcházím k Otci svému a k Otci vašemu, k Bohu svému a k Bohu vašemu ...“ (Jan 20/17). Před tím už mnohokrát použil slov Otec váš nebeský, a své učedníky označil za své bratry. O tom, že své učedníky považuje za členy rodiny Boha svědčí též jeho výrok: „V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou .... jdu, abych vám připravil místo abyste, kde já jsem i vy byli ...“ (Jan 14/2,3).

A nyní si tyto výroky Ježíše Krista srovnejme s tak zvaným apoš­tolským vyznáním víry, ve kterém je Kristus jmenován jako jediný syn Boha. Podle toho tvoří Boží rodinu Otec, jeho jediný Syn a Duch svatý. Já se však domnívám, že členy Boží rodiny jsou všechny děti Boží, a to jsou všichni lidé této planety, včetně J.V. Stalina, Adolfa Hitlera, Jidáše Iškariotského, všech masových vrahů, zlodějů, podvodníků, tune­lářů, členů a funkcionářů teroristických organizací, těch, které vyzna­vači muslimské víry považují za nevěřící a všechna ta ostatní sebranka, všechna ta ostatní verbež, od které se slušný člověk štítivě distancuje. Podstatou Kristova evangelia je, že Bůh považuje za své děti všechny lidi, které miluje bezpodmínečně, i když se dopouštějí nejrůznějších špatností. Kristovo evangelium nebylo určeno jen jeho učedníkům, ale všem lidem, nejen těm, kteří ho byli ochotni vyslechnout, i těm, které jeho řeči nezajímaly a těm, kteří existenci Boha popírali.

Bůh synovství člověka nepopírá. Kdybychom to chtěli zpochybnit, museli bychom slova J. Krista prohlásit za nepravdu. To, že každý člo­věk je Boží syn a dcera, popírá církev, která si osobuje právo vykládat základ křesťanského učení, to je Bible. Podle církve je touha člověka po bohorovnosti největším hříchem člověka. Já se však domnívám, že slo­va J. Krista je možno vykládat tak, že bohorovnost člověka je nezvrat­ná skutečnost.