Jediným skutečným Bohem je Stvořitel a Pán vesmíru. Tento Bůh na­plňuje celý vesmír, je všechno a má všechno, proto nepotřebuje posluš­nost člověka, ani jeho uctívání. V tomto vesmíru není místo pro Boží konkurenci, ani v kategorii Bohů, ani v kategorii ďáblů. Tento skuteč­ný Bůh projevuje bezpodmínečnou lásku všemu svému stvoření, protože jeho podstatou je láska. Lásce ke svému stvoření ho nemusí nikdo nutit, tím méně si ji získávat krvavými oběťmi.

Krvavé oběti vyžadují za svou přízeň jen bohové trpaslíci, kteří existují jen v bludných představách člověka. V Bibli se jednání skutečného Boha prolíná. Podle mého názoru se drtivá většina záznamů týká boha, který za svou přízeň a prominutí hříchů žádá oběti, projevuje hněv, nenávist, prchlivost, touhu po pomstě, neschopnost odpouštět a oznamuje člověkovi, že on je ten, který poroučí a člověk, který musí poslouchat. Jeho požadavky jsou tak náročné, že je člověk není schopen plnit, a proto žije v nejistotě, zda mu budou jeho prohřešky prominuty. V Bibli je mnoho záznamů o tom, jak tento Bůh mluví k velmi omezenému počtu lidí, kteří se těší jeho přízni, a skrze ně sděluje lidem svá rozhodnutí a požadavky. Nepatřím mezi lidi, kteří možnost komunikace člověka s Bohem popírají, ale rozkazy boha k vraždění nemohu považovat, za výsledek komunikace se skutečným Bohem.

Skutečný Bůh svěřil výkon spravedlnosti v mezilidských vztazích svému zákonu a za prohřešky člověka vůči Bohu člověka netrestá. Proto pověřování člověka výkonem spravedlnosti nepovažuji za rozhodnutí sku­tečného Boha.