7. Očekávání mesiáše

Představy o mesiáši zapsané v Bibli jsou velice rozmanité, nejed­notné a neujasněné. Převažují představy politické, které si pod tímto názvem představují ideálního krále, který vysvobodí Izrael od cizovlády a podrobí též vyvolenému lidu ostatní národy a Izrael se tak stane světovou říší. Představy náboženské jsou v pozadí představ politických a jsou spojovány s trpícím služebníkem Božím, který smíří člověka s Bo­hem, a zaslouží se o návrat ráje. Pozoruhodné je, že tento služebník Boží zprostředkuje spásu i pohanům. Nelze přehlédnout, že spása duše příslušníků jiných národů je podmíněna mocenským podrobením národu vy­volenému.

Slovo mesiáš znamená pomazaný. Ve starozákonní době byli pod tento název zahrnováni panovníci a kněží, kteří byli do své hodnosti uváděni pomazáním. Proto se židovští knězi dožadovali toho, aby Kristus proká­zal, že byl do hodnosti mesiáše Bohem ordinován. Tomuto formálnímu po­žadavku Kristus nevyhověl, proto byl pro reprezentanty tehdejší církve osobou nedůvěryhodnou.

Kdyby měla být splněna politická představa očekávaná od mesiáše, byl by to úkol skutečně nadlidský. Aby malý národ mohl vojensky zvítě­zit nad okolními mnohem početnějšími národy, to se určitě nemohlo obe­jít bez pomoci Boha. Na čem byla založena víra v Boží pomoc? Na přesvěd­čení, že jedině tento malý národ uctívá jediného skutečného Boha, o kte­rém i ostatní okolní národové říkali, že vyznává Boha živého. Bohové okolních národů byli obvykle vyrobeni rukou člověka a člověk jim přisoudil vlastnosti a moc podle svých představ.

Jak se odlišuje tento živý Bůh od model ostatních národů? Posu­zováno podle způsobu uctíváni, téměř nijak. Stejně, jako modly okolních národů, budí tento živý Bůh strach. Aby si ho člověk naklonil a přede­šel projevům jeho hněvu, přináší mu krvavé oběti zvířat, ale též i jiné oběti, o kterých se domnívá, že by mu mohly chutnat nebo nějakým jiným způsobem přijít vhod. Člověk se tedy domnívá, že jediný skutečný živý Bůh ke štěstí a radosti něco od člověka potřebuje, a kdyby to od něho nedostal, nemohl by se radovat a být šťastný. Toto je falešná předsta­va o Bohu, který je duch, který je všecko a má všecko. Tento Bůh od člověka nic nepotřebuje, protože on je štěstí a radost. A když říkám, že nepotřebuje nic, mělo by se tím rozumět, že nepotřebuje nejen člo­věkovo uctívání, ale též ani člověkovu poslušnost. Nepotřebuje-li člo­věkovu poslušnost, znamená to, že nemá ani potřebu nařizovat člověku jak se má chovat ke svému Bohu a ke svým bližním.

Z toho, co jsem řekl, vyplývá, že podle způsobu uctívání a podle toho, jaké vlastnosti svému živému Bohu tento národ připisuje, soudím, že neuctivá jediného skutečného, živého Boha, ale nějakého jiného, mno­hem menšího boha, který se více podobá modlám okolních národů, než op­ravdovému živému Bohu.

Dalším velmi důležitým předpokladem, aby očekávaný mesiáš mohl splnit víc než smělé politické ambice, je víra, že to, co je mimo mož­nosti, síly a schopnosti člověka, může pro člověka a vyvolený národ vy­konat jeho mesiáš. Byla víra zmíněného národa tak skálopevná a neotře­sitelná? Je možno uvést mnoho příkladů dosvědčujících, že víra vyvole­ného národa v živého Boha byla velice křehká a plýtká. Tento národ veli­ce rychle vyměnil svého živého Boha za zlaté tele, když se domníval, že jeho vůdce Mojžíš, který mu mimo jiné dělal i prostředníka mezi živým Bohem, někam zmizel. Též kruté tresty, které jejich živý Bůh vyhlásil za uctívání jiných bohů, svědčí o tom, že jejich víra nebyla ani zdale­ka tak pevná, aby mohla být základem pro konání mocných skutků.

Pokusíme-li se posoudit představy náboženské spojované s očekáva­ným mesiášem, měli bychom začít názvem „trpící služebník Boží“. Skuteč­ný Bůh přeje člověku to nejlepší, a proto mimo jiné nemiluje utrpení. Trpící služebník Boží se hodí spíše k nějakému jinému mnohem menšímu bohu. Skutečný Bůh považuje člověka za svého potomka a partnera, proto ani název služebník se ke skutečnému Bohu nehodí, stejně jako by bylo nevhodné, kdyby otec nazýval služebníkem svého syna nebo dceru. Skuteč­ný Bůh miluje člověka bezpodmínečnou láskou. To znamená, že mu svou pří­zeň projevuje bez ohledu na jeho nedobré chování. 0 tuto jeho přízeň nemůže člověk nikdy přijít, proto potřeba smíření s Bohem je fikce, která nemá se skutečným vztahem Boha k člověku nic společného.

Je vhodné položit si otázku, zda Biblí ohlašovaný mesiáš již při­šel na svět, a jestliže ano, jak splnil očekávání člověka. Podle učení křesťanských církví, byl tímto mesiášem J. Kristus. Představám předsta­vitelů židovské církve Kristus jako mesiáš neodpoví­dá, proto ho za něho nepovažují. Mesiáš Kristus ukázal svým učedníkům, jak mohou v sobě objevit schopnosti, které jim umožní dělat stejné zá­zraky, jaké dělal on. Tím jim současně ukázal, jak to, co očekávají od mesiáše, jsou schopni vykonat sami. Nezbavil sice svůj národ římské nadvlády, nesplnil očekávání těch, kteří to od něho čekali, ale těm, kteří mu uvěřili, ukázal, že zbavit se římské nadvlády není pro ně to nejdůležitější.

Copyright © 2009 Josef Kučera, všechny práva vyhrazena. Created by cloveknehresi.cz