Autoři Bible vybavili Boha lidskými vlastnostmi, jako je hněv, ne­návist, netrpělivost, žárlivost na jiné bohy, neschopnost odpouštět apod. Za projevy lásky tohoto Boha označují autoři jeho pomoc při zabíje­ní nepřátel jeho vyvoleného národa ve Starém Zákoně a v Novém Zákoně oběť J. Krista za hříchy člověka.

Chová se takto Bůh, který ví, že je svrchovaný Pán vesmíru? Jedná takto s člověkem, kterému z lásky daroval život? V Bibli je mnoho důkazů o tom, jak drastickými způsoby se snaží tento Bůh, podobající se člověku, přinutit člověka k dodržování svého zákona, a jak se mu to nedaří. Myslím si, že tento Bůh je pro člověka špatným příkladem. Zabití nevin­ného člověka za hříchy lidí není dobrý důkaz lásky, ani vyvražďování li­dí uctívajících jiné bohy.

Podle mého názoru se v Bibli v modelových příbězích nepíše o jed­nom Bohu, nýbrž o dvou. Ten Bůh, o kterém je v Bibli popsáno mnoho stránek, jedná s člověkem tak, že na něho sesílá potopu, zabíjí lidi v Sodo­mě a Gomoře, mstí se těm lidem svého vyvoleného národa, kteří odmítají bojovat s obyvateli země zaslíbené, nechal povraždit lidi uctívající zla­té tele, lidi, kteří uctívali modlu Belfagor a činí mnoho podobných ne­dobrých skutků. Je to ten Bůh, který zpřísnil zákon skutečného Boha a vý­konem spravedlnosti pověřil lidi. Posílá Ježíše Krista na Golgotu, aby tam byl přibit na kříž za hříchy člověka.

O skutečném Bohu je v Bibli jen pár nepatrných zmínek. Je to ten Bůh, který stvořil člověka tak, že do něho vložil částečku svého ducha. Tím člověkovi daroval nejen život, ale protože se jeho duch nemůže roz­dělit, učinil ho zároveň součástí svého těla a součástí svého života. Podal mu tím důkaz, že ho miluje jako sebe samého. Tento příklad jeho ničím nepodmíněné lásky je lepší než jakýkoli zákon a nejúčinnější výzva k ná­sledování.

Další zmínka o tomto skutečném Bohu je ve slovech J. Krista, který praví: „Bůh je váš nebeský Otec.“ Před tímto Kristovým prohlášením byl člověk sluhou Boha, který mu dával najevo, že mu špatně slouží a uráží ho tím, že neplní jeho přikázání. Po tomto prohlášení se stává členem rodiny skutečného Boha. Přestává být sluhou odsouzeným k trestu smrti.

Většina vykladačů Bible nebere zmíněné Kristovo prohlášení, kterým se Bůh přiznává k člověku jako jeho nebeský Otec, vážně. Jinak by nemohli tvrdit, že Bůh odsoudil všechny, své potomky k trestu smrti za nedodržová­ní jeho zákona. Kristus zachraňuje člověka tím, že svou obětí smazává hříchy, které se nahromadily na kontě, které mu vede Bůh. Dalo by se říci, že vlastně ruší působení zákona. Proti tomu by však důrazně protestovali vykladači Bible, kteří trvají na věčné platnosti každého slova zapsaného v Bibli, a tedy i slov, kterými se oznamuje, že Kristus, nepřišel zákon rušit, nýbrž naplnit.

Těmto vykladačům nevadí, že Kristus vypravováním podobenství o marnotratném synovi, kterého jeho otec přijímá s projevy přízně, zahanbuje Boha. Nedokonalý pozemský otec člověka dovede nezdárnému synovi odpustit. Dokonalý nebeský Otec svým nezdárným potomkům odpustit nedovede, a proto posílá svého poslušného syna na Golgotu, aby tam byl přibit na kříž za hříchy svých méně povedených bratří a sester.

Kristus má moc odpouštět hříchy a říká, že všecko činí moci svého nebeského Otce. Jeho nebeský Otec má tedy moc odpouštět hříchy, ale zdá se, že nevidí důvod, proč by této své moci použil pro dobro člověka.

„V domě mého nebeského Otce jsou mnozí příbytková“. Tato Kristova slova potvrzují dvě předchozí tvrzení a oznamuji člověku, že jeho ne­beský Otec mu svou přízeň nikdy neodepře, protože ji neomezil žádnými podmínkami. Jako důkaz pravdivosti těchto slov, tlumočí Kristus člověku jeho vzkaz, o tom, že má v jeho domě připravený věčný příbytek.

Toto jsou důkazy lásky skutečného Boha, které se podstatně liší od těch, které ti podává Bůh tohoto světa v Kristově kříži a v příslibu, že ti pomůže pozabíjet tvé nepřátele.

Tak, jak lidé vylepšili Boží zákon (Desatero), stejně vylepšili i celou Bibli, ve které se na každé stránce píše o Bohu tohoto světa a slo­va pravdy o skutečném Bohu jsou, zasuta v hlušině prázdných slov, slov zloby a nenávisti, slov ospravedlňujících zabíjení apod.

Vykladači Bible tvrdí, že v Bibli se píše o jednom jediném Bohu v tisíci podobách, které jsou mimo schopnosti chápání člověka. Člověče, Bůh tě obdařil rozumem a nezakázal ti ho užívat, ani při uvažování o jeho osobě. Chceš-li vyznávat svou víru, a ne víru, kterou ti předkládají vykladači Bible, musíš si vybrat svého Boha. Považuješ-li za jediný možný způsob, jak ti mohly být odpuštěny hříchy, přibití Krista na kříž – vybereš si toho Boha, který ho poslal na Golgotu. Jsi-li schopen uvěřit tomu že jsi částečka svého Stvořitele a že jsi též částí jeho života, vybereš si v pořadí toho druhého, ale jediného skutečného. Tento Bůh ti žádné hříchy nepočítá, a proto není ani potřeba, aby za ně někdo zaplatil.