Jako věřící člověk jsem se nemohl smířit s tím, že Bůh za hříchy člověka, nechal ukřižovat svého Syna Ježíše Krista. Stále jsem si opa­koval tuto větu vyslovenou J. Kristem: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neod­pustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ (Mat.6/14, 15). Nemohl jsem pochopit, proč ten, který vede lidi k tomu, aby si navzájem odpouštěli, nedovede stejně odpustit člověku. Nesouhlasím s takovým vysvětlením, že pro Boha platí něco jiného než pro člověka, že to, co doporučuje jako zásadu chování pro člověka, neplatí pro chování Boha k člověku. Kříž pro mne není symbolem Boží lásky, ale neobyčejné kru­tosti, která nedovede odpustit. Myslím si, že by se našli lidé, kterým kdyby někdo řekl, že si mohou zachránit život za cenu, že místo nich bude popraven nevinný člověk, by řekli: „Děkuji, ale za tuto cenu si já život zachránit nechci.“. V demokratické společnosti obvykle platí, že vydavatel zákona má právo poskytnout ze zákona výjimku, zejména v případech, kdy jde o odstranění tvrdosti. Hlava státu má obvykle právo poskytnout milost odsouzenému. Žádné ze zmiňovaných možnosti Bůh nevy­užil a neřekl: „Člověče, odpouštím ti tvé hříchy, protože i ty jsi ve svém životě odpouštěl svým bližním“.

Bůh, který vede lidi k tomu, aby si odpouštěli a sám nedovede od­pustit, je největší pokrytec ve vesmíru. Takový je Bůh křesťanských církví, které oběť J. Krista vydávají za projev největší Boží lásky.

Velmi intenzívně jsem se touto myšlenkou zabýval, a naléhavě jsem prosil Boha, aby mně odpověděl na otázku, zda si skutečně oběti J. Krista za naše hříchy vyžádal. Po několika letech jsem dostal odpověď. Nebyla to odpověď, která by zněla: „Kučero, ty se mně ptáš a já ti odpovídám toto ...“. Odpověď mně byla dána tím způsobem, že Bůh vedl mé myšlení tak, že jsem dospěl k názorům, které zde uvádím. Tyto názory se podstatně liší od církevní věrouky i od některých jiných kritiků církve. O pravdivosti svých názorů jsem pevně přesvědčený. I kdybych byl jediný člověk, který si takto vykládá Kristovo učení, ne­změnil bych nic na svém názoru.

Mé názory se do značné míry shodují s názory uváděnými v knize Hovory s Bohem, jejíž autorem je Neale Donald Walsch. První díl zmíněných Hovorů vyšel v USA v roce 1995. V České republice několik dílů této knihy vydalo nakladatelství Pragma Praha

S autorem Hovorů s Bohem se však nemohu shodnout v názoru na osobnost biblického Mojžíše. Autor Hovorů nazývá Mojžíše velkým duchovním vůdcem. Já považuji Mojžíše za smyšlenou postavu autorů Bible, která nikdy skutečně neexistovala, protože Izraelci nikdy neemigrovali do Egypta v takovém počtu, a nepobývali tam v takových podmínkách, jak se o nich píše v Bibli. Proto se exodus Izraelců z Egypta nikdy neuskutečnil a nemohl ani existovat duchovní vůdce tohoto exodu, Mojžíš.

Berou to na vědomí už i někteří vykladači Bible, kteří v biblickém slovníku uvádějí, že z 12 kmenů, ze kterých se skládá národ Izraele, emigroval do Egypta jen jeden, to jen ten, do něhož patřil Josef, který dosáhl vysokého postavení na dvoře faraona.

Udivuje mě, že Bůh v Hovorech na nepravdivé řeči autora Hovorů týkající se biblického Mojžíše, nijak nereagoval.

Nemohhu též souhlasit s rozpornými výroky autory Hovorů týkajícími se zákona příčiny a následků, z nichž vyplývá, že tento zákon fakticky v praxi nefunguje. Je to v rozporu s výroky Boha týkajícími se této věci uvedenými v Hovorech, a které zní takto: "Můj zákon je zákon příčiny a následků a Kristus učil zákon příčiny a následků."