Pozoruhodné je pro mne i Kristovo uzdravení ochrnutého člověka, o kterém píše např. evangelista Lukáš obsahově asi toto: (Luk. 5/18-25) „Ochrnutého člověka přinášejí k Ježíšovi lidé na nosítkách. Ale protože před domem, ve kterém Ježíš přijímá nemocné, se tísní velký dav lidí, skrz který nemohou projít, vystoupí na střechu, rozeberou část stropu a spustí nemocného přímo před Ježíše. Tito lidé jdou za svým cílem velice bezohledně. Neváhali poškodit cizí majetek a způsobit majiteli, škodu. Ježíš jim nevyčítá, že způsobem, jakým, se k němu prodrali, porušili Boží přikázání. On to vnímá jako projev jejich víry v jeho moc a především vidí trpícího člověka. Utrpení člověka bylo v té době chápáno jako Boží trest za jeho hříchy. Kristus se někdy ptá postiženého člověka, zda věří, že ho může uzdravit. V tomto případě tuto otázku neklade a rovnou mu oznamuje: „Člověče, tvé hří­chy jsou ti odpuštěny“ a další slova, které k němu promlouvá, zní takto: „Pravím ti vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů!“

Kristus v popsaném příběhu nevyžaduje od postiženého splnění žádných podmínek pro odpuštění hříchů a uzdravení. Jedná tedy jinak než jeho nebeský Otec.

Kristus říká, že všechno co činí, činí mocí toho, kdo ho poslal, a lidem zvěstuje ve svém evangeliu to, co jim chce oznámit jejich nebeský Otec. Není možné, jeho evangelium o odpuštění hříchů vyložit tak, že Bůh odpouští lidem jejich hříchy bez jakýchkoliv podmínek, tedy i bez oběti Ježíše Krista?