V době Jana Husa (upálen 6. července roku 1415 jako kacíř) se duchovním věcem přisuzovala větší důležitost než dnes. Od té doby život zpovrchněl a duchovní věci jsou okrajovou záležitostí. Převážná část populace této planety žije podle hesla „chléb a hry“. Bude trvat pravděpodobně ještě dost dlouho, než si lidé uvědomí, že problémy politické, sociální a morální mají své kořeny v oblasti duchovní.

Závěrem chci ještě připomenout, že seriozní badatelé nenalezli ani po desítkách let bádání žádné důkazy o pobytu početné národnostní menšiny Izraelců v Egyptě. Z toho lze odvodit, že exodus Izraelců z Egypta je smyšlenka autorů Bible. Nebyl-li exodus Izraelců z Egypta, nemohl ani existovat vůdce tohoto exodu, Mojžíš. Tyto skutečnosti zpochybňují vydání Zákona obecně nazývaného Desatero Božích přikázání. Nebyl-li vydán zákon, za jehož nedodržování hrozí lidem trest věčného zatracení, pozbývá smyslu i úloha mesiáše, který má lidi tohoto hrůzného ortelu zbavit.

Do Kristova evangelia bylo činiteli církve přimícháno to, co má sloužit k ovládání lidí a co odpovídalo v té době obecné představě o Bohu. Bůh byl považován za přísného vládce, který k tomu, aby mohl být šťastný, potřebuje poslušnost a služby lidí. Kristus tuto představu z gruntu mění, když lidem říká "Bůh je váš nebeský otec" a naznačuje lidem, že není důležité jak Boha poslouchají a oslavují, ale to, jak jednají se svými bližními.

Pro mne jsou zajímavá slova Boha, která nám tlumočí prorok Ozeáš a zní takto: "Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly." (Ozeáš 6/6). Těmito slovy dává Bůh do protikladu známost Boha a oběti. Ti, kdo Boha neznají, mluví o obětech a obětmi se snaží Boha si naklonit, protože věří, že Bůh je krutý a zlý. Má to svou logiku, protože o Bohu, který odsoudil celé lidské pokolení k trestu smrti vydáním tak přísného zákona, který není schopen nikdo z lidí dodržovat, se dá těžko říci, že je lidumil nebo milující otec. Dal by se spíše přirovnat ke zlému kouzelníkovi, který vyslovil zlou kletbu nad celým lidstvem. Působení této kletby ruší Kristus svou obětí. Zůstává však otázka, co se stalo se zlým kouzelníkem? Kdo vyvrátí mé tvrzení, že zlý kouzelník zůstal zlým kouzelníkem?

Proto já nemohu věřit tomu, že Bůh vydal zákon, který není schopen žádný člověk dodržovat. Mimo jiné též proto, že nám vydání tohoto zákona oznamuje člověk, který podle slov Boha, Boha nezná, protože lidem tvrdí, že Bůh si přeje, aby mu lidé přinášeli oběti.

Na námitku, že zpochybňuji všecko, čemu lidé více než dvatisíce let věří, odpovídám takto. Lidé se neodvažují pochybovat o tom, co jim církev, jako zachránkyně před věčným zatracením, předkládá k věření. Roli kacíře se odváží přijmout jen ten, kdo věří, že může někomu pomoci otevřít oči. Neodradí ho ani skutečnost, že většině lidí nevadí, že chodí ve tmě, hlavně když najdou to, co uspokojí smysly jejich těla.

V této knížce jsem napsal, že jediným soudcem jednání člověka a současně i vykonavatelem ortelu je zákon příčiny a následku. Podle zázračně uzdravených lidí, kterým bylo v kómatu dovoleno nahlédnout tam, kam většina z nás nikdy nenahlédne, je to trochu jinak.

Tento zákon má omezenou působnost. A je-li působnost zákona omezena, vnucuje se otázka, má-li být takový zákon za zákon vůbec považován. Omezená působnost tohoto zákona je v tom, že má vracet člověku nepříjemnosti, které způsobil svým bližním. Ale tomuto zákonu trvá moc dlouho, než vytvoří podmínky pro to, aby se tak mohlo stát. Proto tento zákon stihne do konce člověkova života vrátit pachateli jen část nepříjemností, které způsobil svým bližním. Bylo by logické, aby vracení nepříjemností pokračovalo v příštím životě člověka. Ale podle zmíněných informátorů tomu tak není, protože žádný člověk v novém vtělení nesplácí dluhy z minulého života.

Zmínění informátoři nám přinášejí i další nesnadno pochopitelnou zprávu, která nám říká, že nemáme pátrat po tom, proč je v životě člověka tolik utrpení, protože nahoře bylo rozhodnuto, že smysl utrpení zůstane pro člověka utajen.

Za této situace by se člověk měl spokojit se zaručeným slibem nebeské vrchnosti, který zní takto: „Život člověka je pohádka se šťastným koncem.“ Člověk však musí vzít na vědomí, že na cestě k tomuto dobrému konci bude prožívat i utrpení. Nikdo nebude za to, čeho se v životě dopustil, trestán. Matka Tereza, která po celý život pomáhala lidem v nouzi, bude na tom stejně jako A. Hitler a J. V. Stalin, kteří celý život páchali na lidech zločiny. Je to spravedlivé? Podle lidského pohledu, není. Nebeská vrchnost to posuzuje jinak.