V Bibli je zapsáno, že Kristus se podřídil vůli svého nebeského Otce a nechal se ukřižovat za hříchy lidí. Toto by mohl požadovat jen Bůh, který si libuje, v tom, že budí v lidech strach a hrůzu, který trestá lidi za to, že uctívají kusy kamene, dřeva, hlíny a jiné věci, které prohlásili za své bohy. Mohl by to udělat Bůh, který od člověka něco potřebuje k tomu, aby mohl být sťastný, kterému vadí, že ho vět­šina lidí nebere na vědomí nebo jeho existenci přímo popírá.

Čeho by ukřižováním nevinného člověka dosáhl? Víru v Boha, myš­lení a jednání lidí by takový čin nijak neovlivnil. Mohla by smrt ne­vinného člověka vyvolat u Boha pocit blaha a štěstí? Myšlení, pocity a potřeby Boha neznáme. Na pomoc si můžeme vzít jen tento výrok J. Krista: „Kdo vidí mne, vidí Otce“ (Jan 14/9). Kristus užíval své vyjí­mečné duchovní schopnosti k všestranné pomoci lidem. Smrt nevinného člověka u něho určitě nemohla vyvolat pocit blaha a štěstí. Stejně by tomu bylo i u jeho nebeského Otce.

Z uvedeného důvodu, nemohou být pravdivá slova zapsaná v Bibli o tom, že J. Krista poslal na Golgotu Bůh. Bůh nemá s ukřižováním Kris­ta nic společného, proto nemůže být ani pokrytec, který vede lidi k tomu, aby si navzájem odpouštěli, ale sám nedovede odpouštět.