Křesťanské církve neuznávají reinkarnaci s odůvodněním, že není součástí jejich učení. Proti tomu je možno namítnout, že reinkarnace byla součástí jejich učení pří vzniku těchto církvi, ale byla z něho vy­puštěna na nátlak světské vrchnosti v polovině 6. století. Tuto změnu si vynutil císař Justinián. Podnět k tomu dala jeho manželka, původním po­voláním prostitutka. Ta nechala popravit více než 200 lidi, kteří znali její minulost a obávala se toho, že kdyby reinkarnace zůstala součásti učeni církve, byla by za své činy potrestána v příštích životech. Je to názor naivní. Odplatu za jednání člověka obstarává Boží zákon příčiny a následků, který funguje bez ohledu na to, je-li reinkarnace součástí uče­ní církve. Reinkarnace existuje, podle mého názoru, z těchto důvodů:

V jednom životě člověk obvykle nezíská dost zkušeností víry k tomu, aby uvěřil ve spasení skrze Ježíše Krista, ani k tomu, aby poznal, kdo je. Mimo to je třeba, aby dovedl získané zkušenosti víry realizovat. Kristus byl v tomto ohledu vzácná výjimka. Dovedl v jednom životě zkušenosti ne­jen získat, ale je též realizovat. Kdyby člověku byla dána příležitost získávat, zkušenosti víry jen v jednom životě, drtivá většina lidí by se tohoto poznání nedopracovala.
Domnívám se, že církve odmítají uznat reinkarnaci hlavně z toho dů­vodu, že se obávají poklesu morálky a horlivosti svých členů. Pravděpodob­ně mají i obavu z poklesu autority církve. Vycházejí při tom z předpokla­du, že člověk by si řekl, co nestihnu v tomto životě, stihnu v některém z příštích a polevil by ve svém úsilí ctít Boží zákon. Já se však domní­vám, že poznává-li člověk svého Stvořitele a sama sebe, vede ho to k vděč­nosti a projevům lásky svým bližním i svému Stvořiteli.

Na počátku 20. století se někteří badatelé začali vážně zabývat otázkou vzpomínek lidí na minulé životy. Postupně byla vyvinuta metoda, která se nazývá „reinkarnační hypnotická regrese“. Např. v roce 1954 byla použitím této metody uvedena do hlubokého hypnotického tranzu 29 letá žena z Colorada v USA, která překvapivě podrobně popsala svůj předchozí život, do kterého se narodila před 127 lety v Irsku. Její výpovědi obsa­hující jména, data a místa dění se nepodařilo ověřit záznamy v archivech proto, že archivní záznamy v daném místě nesahaly tak daleko do minulos­ti. Kritikové objevili menší nesrovnalosti např. v popisu obydlí té doby v daném místě. Na základě této nepřesnosti prohlásili celou věc za pod­vod. Odborníci proti tomu uvádějí, že „hypermnézie“ (schopnost probudit paměť k mimořádnému výkonu) není absolutní, a proto se ve vzpomínkách mohou projevit menší odchylky.

Od roku 1954 se reinkarnační regresi věnuje řada badatelů a reno­movaných vědců, kterým se podařilo v mnoha případech vzpomínky na minulé životy jednoznačně dokázat. Bylo to zejména v případech, kdy mezi posledními vtěleními uběhla krátká doba. Pravdivost vzpomínek byla v těchto případech doložena úředními záznamy, fotografiemi i výpověďmi lidí, kte­ří byli kdysi jejich přímými účastníky.

Pro mnoho lidi je jistě velice zajímavá a povzbudivá vzpomínka jed­né zhypnotizované ženy na to, jak po smrti odešla na krásné místo, kde zemřelí čekají na své další narození. Žádná strašlivá a hrůzná temnota, kde si člověk uvědomuje zavržení Bohem za své hříchy a s hrůzou a děsem očekává poslední soud s vyhlídkou na věčné trápení v plamenech pekla.