Podstata Kristova evangelia je v jeho oběti za hříchy lidí, kterou svým učedníkům oznámil večer před tím, než byl zatčen, souzen a popraven. Vyzval své učedníky, aby si tuto jeho oběť připomínali lámáním chleba a pitím vína. Tato jeho výzva se v křesťanské bohoslužbě realizuje tzv. svatým přijímáním.

Považuji za vhodné připomenout, že Kristova výzva je v rozporu s několika Kristovými výroky a činy.

Především bych uvedl Kristovo uzdravování v den odpočinku. Bůh za práci v den odpočinku nařídil tento trest: ... každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít… (2. Mojžíš 31/15). Nikdy jsem neslyšel, že by farář nebo jiný vykladač Písma Svatého vysvětlil věřícím, jak je možné, že Kristus tak provokativním způsobem toto přikázání porušoval. Já pro to nemám jiné vysvětlení, než to, že byl přesvědčený o tom, že Desatero, které se v křesťanské věrouce traduje, není Desatero Božích přikázání, ale lidských. Kdyby byl přesvědčený o tom, že jsou to přikázání Boží, nikdy by je neporušil.

Tento Kristův čin otřásá základy jeho evangelia, protože nebyl-li vydán zákon (Desatero Božích přikázání), lidé ho nemohou porušovat, nemohou se dopouštět hříchů a spasitel nemá koho zachraňovat. Proto je možné vyslovit důvodnou pochybnost o tom, mohl-li Kristus lidi, kteří uvěřili jeho evangeliu, vyzvat k tomu, aby si jeho oběť připomínali.

Existuje-li tak závažný rozpor v Písmu Svatém, mělo by být každému křesťanovi umožněno, aby se sám rozhodl, čemu uvěří. Avšak vykladači Písma Svatého rozhodli za věřící tak, že výzva, aby si křesťané připomínali Kristovu oběť, jsou slova Kristova a vážné Kristovo zpochybnění Desatera není bráno na vědomí, jako kdyby k němu nikdy nedošlo. Já s tím nemohu souhlasit a Kristovu výzvu, aby si lidé připomínali jeho oběť za hříchy lidí, nemohu považovat za slova Kristova.

Kristus zpochybnil svou oběť za hříchy lidí též tím, že na dotaz člověka, který se ho zeptal, co má dělat, aby získal věčný život, odpověděl, že má zachovávat přikázání. Tím lidem ukázal, že dodržovat přikázání je možné. Avšak vykladači písma Svatého říkají, že to možné není, což má stejný účinek, jako kdyby Kristovu odpověď na dotaz vymazali.

Zmíněnou Kristovu výzvu zpochybňuje též vzorová prosba, kterou Kristus zformuloval na přání svých učedníku, která se obecně nazývá Otčenáš a obsahuje i prosbu za odpuštění hříchu. Když si připomeneme Kristovo ujištění, které zní: „každý, kdo prosí, dostává“, všichni prosebníci by měli věřit, že Bůh jim na požádání hříchy odpustil a proto spasitel nemusel obětovat svůj život.

Kristova výzva je nejvážněji zpochybněna Kristovou prosbou, aby Bůh svou mocí způsobil, aby všichni křesťané, kteří uvěřili Kristovu evangeliu, byli s BOHEM jedno, tak jak je jedno s bohem Kristus. Vykladači Písma Svatého vykládají tuto část Písma tak, že Bůh tuto prosbu nevyslyšel. Ukazují tím, že to, co se nehodí do jejich svévolného a nepravdivého výkladu, ignorují.

Dovolím si ještě připomenout slova J. Krista, která nám zapsal apoštol Jan: „Já a Otec jsme jedno“, (Jan 10/30). Kdyby Bůh nechal ukřižovat za hříchy lidí J. Krista, nechal by ukřižovat i sám sebe. Domnívám se, že i toto je dost silný argument, který zpochybňuje Kristovu oběť za hříchy lidí a svědčí ve prospěch názoru, že Bůh nikdy neomezil jednání lidí Desaterem svých přikázání, za jejichž nedodržování vyhlásil údajně trest smrti.