Vyslovil jsem mimo jiné názor, že Kristus nemohl říci tato slova: „… kdo by řekl bratru svému „blázne“, musí pekelný oheň trpěti …“ (Mat. 5/22 starší překlad).

Odborníci o tomto Kristově výroku říkají: „Vztahuje-li Ježíš 6. přikázání (nezabiješ) i na hněv a pokládá-li nadávku „blázne“ za těžší provinění nežli zabití, pak stojí plně na půdě starozákonní. Nešlo o pouhou urážku na cti, jako kdyby dnes někdo řekl druhému: „Blázne“! Ve starozákonním pojetí, byl blázen člověk stojící pod vlivem ďábelských mocností a tím nezpůsobilý pro obecenství s Bohem. Vyloučit však někoho z obecenství s Bohem – a to se dálo právě nadávkou „blázne“ bylo to nejhorší, čeho se člověk na bližním mohl dopustit, neboť jej tím vylučoval i z naděje na život věčný. Nezabíjel tedy oním slovem jenom tělo, nýbrž i duši; osoboval si práva, jež náležela samému Bohu, a pro rouhače znal Starý Zákon jenom trest smrti.“

Uznávám velkou moc vyřčeného slova, ale nemohu souhlasit s názo­rem, že vyřčením jediného slova může být člověk zbaven obecenství s Bo­hem a věčného života. Musím tento názor odmítnout, též proto, že ďábelské mocnosti, pod jejichž vliv by se člověk mohl dostat, neexistují. Proto znova opakuji. Zmíněná slova nemohl vyslovit J. Kristus.