V Bibli je napsáno, že Bůh stvořil člověka k svému obrazu. Vykladači Bible to vysvětlují tak, že je stvořen k obecenství s Bohem. V překladu Bible z řeckého originálu je řecké slovo „koinonia“ přelo­ženo jako obecenství, společnost, účastenství. Znamená to spoluúčast na něčem, podílnictví, ale též nejužší životní společenství, jako např. v manželství, kde jde o pospolitost tělesnou i duchovní.

Podle jedné z teorií týkající se obětí, dochází k obecenství s božstvem při obětním, hodování, kdy se část oběti spálí na oltáři bož­stva, a část je dovolena sníst obětujícím. Avšak ve Starém Zákoně není nikdy tohoto pojmu použito o obecenství s Bohem. Je to zdůvodněno tak, že jen s modlami je možno se „tovaryšit“. Tento názor je podepřen slo­vy, proroka Ozeáše, který v kapitole 4 říká: „Efraim stovaryšil se s modlami …“ nebo v novějším překladu „… spolčencem modlářských stvůr se stal Efraim …“. Efraim byl syn Josefův, který se stal zakladatelem jednoho z nejmocnějších pokolení izraelských. I při obětních slavnostech se Izrael raduje „před Hospodinem“, nikoli „s Hospodinem“. Proto celý Starý Zákon obecenství člověka s Bohem popírá s odůvodněním, že člověk může být vůči Bohu jen „služebníkem“.

V Novem Zákoně se pojmu obecenství, používá pro styk člověka s člověkem, ale převážně pro obecenství mezi křesťany. Obecenství, křesťanů má svůj základ ve společném účastenství na darech, které Kristus křesťanům přináší. Toto obecenství je vyjádřeno obrazem vinného kmene s jeho ratolestmi. Křesťané jsou ratolestmi vinného kmene Krista. Skrze obecenství křesťanů s Kristem je možno mluvit i o obecenství křesťanů s Bohem. Odborníci to vykládají takto: „Mezi Starým a Novým Zákonem do­šlo k vtělení Kristovu, proto autoři Nového Zákona mohou použít výrazu, jemuž se autoři Starého Zákona vyhýbali, aby neupadli v nebezpečí „bez­božné neuctivosti“. Obecenství s Bohem je možné jen v Kristu a skrze Krista“. Obecenství člověka s Bohem považují autoři Starého Zákona za bezbožnou neuctivost. Dopouští se Kristus bezbožné neuctivosti, když říká člověku – Bůh je tvůj nebeský Otec? Mojžíš se pokusil změnit rozhodnutí Boha, když mu řekl, že by neudělal dobře, kdyby Izraelce, kteří odmítli bojovat s Kananejci, zlikvidoval morem. Tato námitka proti Božímu rozhodnutí ukazuje, že si Mojžíš myslí, že je Bohu svým rozumem nejen roven, ale dokonce ho i převyšuje. Podle mého názoru je to bezbožná neuctivost vyššího stupně, které se autoři Starého Zákona dopustili.

Podle autorů Starého Zákona je člověk stvořený Bohem stvoření nižšího řádu než jeho Stvořitel, proto je možno pochybovat o tom, že byl stvořen k obecenství s Bohem. Autoři Bible připouštějí, že někdy v budoucnu by k nějakému obecenství člověka s Bohem mohlo dojít. Za účelem případného budoucího obecenství si Bůh z tohoto stvoření nižší­ho řádu vybírá národ, kterému zaslibuje, bude-li ctít jeho nařízení a správně Boha uctívat, dostane se mu takových, výsad a odměn, o kterých se ostatní národové neodvažují ani snít. Bůh je obdaruje takovými dary, jako kdyby byli jeho synové a dcery, pozvedne je z prachu země k svému nebeskému trůnu.

Dá se to doložit slovy napsanými v Listě apoštola Pavla zaslaném Římanům (Řím 8/14-17), kde čteme: „Ti kdo se dají vést Duchem Božím, Jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět pro­padli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch, dosvědčuje našemu duchu, že jsme. Boží děti, tedy i dědicové Boží, spoludědicové Kristovi.“

S těmito slovy je možno souhlasit s tím rozdílem, že Duchem Božím neobdaroval člověka Kristus, ale jeho nebeský Otec. Kristus to člověku jen připomněl, protože člověk, kterému po dlouhé věky vtloukali do hlavy, že není nic, víc než prach země, na to zapomněl. Uvedený citát napovídá též to, že jsou hodní synové Boží a jiní synové Boží. Ti hod­ní se nechají vést Duchem svého nebeského Otce a Otec je za to odměňu­je věčným životem. Ty druhé takto neodměňuje. V tomto citátu je kus člověčiny, protože člověk dává něco za něco. Bůh dává a nic nežádá, proto ani nerozděluje své děti na hodné a nehodné. Miluje všechny stejně a nikoho z věčného života nevylučuje.