Výrok Boha, který nám tlumočí Mojžíš (5. Mojž. 32/35), a který zní: „Má je pomsta i odplata“, je možno vyložit asi takto:

Bůh vidí, že člověk, který vzal výkon spravedlnosti do svých rukou, se ocitá v začarovaném kruhu odplácení zlým za zlé, z kterého není cesty ven, pokud bude pokračováno v dosavadní praxi. Proto mu sděluje, že si výkonem této spravedlnosti škodí. Měl by se v této věci spolehnout na Boha a důvěřovat mu, že se postará o to, že jeho bližní, kteří mu působí nepříjemnosti, pocítí následky svých zlých činů. Proto mu oznamuje, že zajišťování spravedlnosti v mezilidských vztazích pa­tří výhradně do jeho kompetence. Tomu by měl rozumět tak, že člověk není pro výkon spravedlnosti kompetentní, protože není schopen objek­tivně posoudit, čeho se jeho bližní dopustili a též proto, že odplácí-li člověku zlým za zlé, vyvolává následky, které jsou pro něho ne­příznivé.

Kdybychom se zeptali skutečného Boha, zda se k tomuto svému vý­roku hlásí, možná bychom byli překvapeni, kdyby nám řekl, že slova „má je pomsta i odplata“ nikdy nevyslovil, a zdůvodnil by to takto:

1. Respektuji svobodu člověka. Proto mu nepřikazuji zákonem, ani žádným pokynem, co má a co nemá dělat. Neporušuje-li člověk můj zákon, nařízení nebo pokyn, nemám ho za co trestat. Nemám důvod, abych se někomu mstil. Slova pomsta a odplata se v mém slovníku nevyskytují.
2. Člověka netrestám též z toho důvodu, protože vím, že tresty jsou neúčinné. Trest vnímá člověk jako rozhodnutí učiněné někým jiným, a jeho výkon, jako opatřeni přicházející zvnějšku.
3. Účinek na chování člověka může mít jen jeho vlastní zkuše­nost, získaná působením mého zákona příčiny a následků.

Není snadné pochopit prohlášení Boha „člověka netrestám …“, když celý Starý Zákon mluví o tom, že člověk hřeší a hrozí mu za to ten nejpřísnější trest. Jistě mnohého z nás napadne otázka, který Bůh je ten pravý? Ten, který říká „člověka netrestám …“ nebo ten, o kterém mluví autoři Starého zákona? Já si myslím, že je to ten, který říká, že člověka netrestá, ale s tím může souhlasit jen ten, kdo vlastním úsilím, a na základě vlastních zkušeností, k takovému názoru dospěl. Já si slova „má je pomsta i odplata“ vysvětluji tak, že Bůh rozlišuje, co dělá on a co svěřil „zákonu příčiny a následků“. Když tento zákon vrací člověku nepříjemnosti, které v minulosti způsobil někomu jinému, neměli bychom to považovat za Boží trest. Mělo by nás to vést k zamyšlení nad tím, jestli jsme správně jednali v minulosti se svými bližními, a zda bychom na svém jednání neměli něco změnit. K tomu nás vedou slova J. Krista „jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi“. My jsme zvyklí jednat podle zásady „jak ty mě, tak já tobě“, ale Kristus to obrací a říká „jak ty, tak ten druhý tobě“. Kristus nám připomíná, že hlavními aktéry našeho života jsme my. Mnoho lidí si myslí, že zachraňují svět tím, že neopomenou žádnou příležitost kritizovat své bližní a poukazovat na špatnosti, kterých se dopouštějí. Takto jedná drtivá většina politiků, včetně těch, kteří tvrdí, že se v životě řídí Kristovým evangeliem, avšak jejich jednání svědčí o něčem jiném.

Když se Bůh nehlásí ke slovům „má je pomsta i odplata“, nemám pro to jiná vysvětlení, než to, že prorok, který měl lidem tlumočit poučení Boha, použil k tomu nesprávná slova. Správně toto poučení mělo znít asi takto: „Když člověk odplácí člověku zlým za zlé, působí tím svému bližnímu nepříjemnost, kterou mu můj zákon příčiny a následků vrátí, protože tento zákon vede člověka k tomu, aby se z důsledků svého jednání poučil tak, že bude se svými bližními jednat s láskou. Chce-li se člověk vyhnout nepříjemnostem, které mu můj zákon vrací, protože způsobil nepříjemnosti svému bližnímu, měl by se spolehnout na to, že nepříjemnost, kterou mu způsobil jeho bližní, tomuto člověku vrátí můj zákon příčiny a následků.“

Mluvím-li o Mojžíšovi, jako o tlumočníkovi Boží vůle lidu Izraele a současně tvrdím, že Mojžíš je smyšlená postava autorů Bible, která skutečně nikdy neexistovala, vysvětluji to takto.

V Bibli ve Starém zákoně, je uvedeno asi 17 jmen proroků, kteří tlumočili vůli Boha lidem Izraele. Mimo to je v Bibli zaznamenáno, že Bůh mluvil ještě k dalším lidem, např. k Abrahamovi, Jákobovi, Samuelovi. Proto slova, která uvádím v této části knihy jako slova prorokova, mohl vyslovit kterýkoli z nich. Platí to i o dalších výrocích, které cituji jako slova vyslovená Mojžíšem.